Barbara Herz založila dok.trin v roce 2013. Na svém prvním projektu Antigone vzletem sokolím spolupracovala s dramaturgem Martinem Sládečkem. V duchu konceptu „expertů všedního dne“ na scénu přivedli osmdesátileté Sokoly z Věrné gardy.
V inscenaci Zpráva o zázraku (Josef Toufar) se s dramaturgyní Alžbětou Michalovou ponořily do žánru dokudramatu a ve formě postdramatické koláže zpracovaly archivní materiály StB, výslechové protokoly a vzpomínky pamětníků.
Se svým osobním materiálem ve spojení s verbatim nahrávkami a archivními materiály poprvé pracovaly ve stejném tvůrčím teamu v inscenaci Neklid (divadelní reportáž). Ta se zabývala tématem samoty a touhy po blízkosti v bohnické psychiatrické léčebně. Touto inscenací zároveň ukončila platforma dok.trin svou brněnskou etapu.
Po několikaleté přestávce přichází v roce 2020 dok.trin do nové etapy v tvůrčím tandemu Barbary Herz a Anny Hoprich. Jejich práce je spojena především s prostorem pražského A studia Rubín, kde vznikla úspěšná inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je a s ní související projekt O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso. Barbara s Annou nadále experimentují s žánrem verbatim propojovaným s výraznými formami divadelní stylizace.
Barbara Herz
vystudovala literární komparatistiku a divadelní vědu na FF UK a paralelně s tím režii na JAMU. Toto rozkročení mezi teoretickým, intelektuálním a uměleckým světem se stalo pro její práci příznačné. Od počátku se věnuje autorskému divadlu a mnohovrstevnatým montážím. Do svých her s oblibou zapracovává odborné texty (a někdy i fyzikální vzorce či definice neonikotinoidů). Od roku konce svého studia se věnuje dokumentárnímu divadlu, i když mu tak už neříká.
Ve své práci reflektuje podstatné fenomény dneška, ať už se jedná o moderní společenské mýty nebo genderová, sociální a environmentální témata. Zkoumá, jak přenášet autentický materiál do divadelního kontextu, protože krom autenticity ji baví i groteska. Ve svých inscenacích s oblibou pracuje se změnami úhlů pohledu. Využívá metodu verbatim, která jí umožňuje přenášet do divadla nahrávky silných osobních příběhů. Ty jí totiž dávají větší smysl, než práce s fikcí.
Anna Hoprich
vystudovala dějiny evropské kultury a komparatistiku na FF UK. Dlouhodobě se zabývá muzejní a galerijní pedagogikou a prací s publikem. Rychlý život v Praze a Paříži vyměnila za pomalý na Broumovsku, kde se věnuje kulturním a komunitním projektům.
Svět kolem ní je plný příběhů, které stojí za to s citem poznávat a kriticky je stavět do kontextu současné společnosti. Na procesu vzniku divadelní hry ji fascinuje hledat divácky rezonující témata, pozorně číst a vracet se k jejich dramatické podstatě.